Letos v květnu je tomu přesně 60 let, kdy byl uveden do sériové výroby nový model elektrické kytary Clarence Lea Fendera, slavný a vizionářský Stratocaster. Jeho obliba v průběhu let přechází z generace na generaci a pro tisíce lidí na celém světě se Strat stal kultovní záležitostí. Je to kytara, o které se kytaristé shodně vyjadřují jako o nástroji, který mimořádně citlivě reaguje na způsob a styl hraní, a nepochybně proto byl a je užíván velikány, jako jsou Jimi Hendrix, Eric Clapton, Jeff Beck, SRV, David Gilmour a další. Od padesátých let, kdy se objevil na krku Buddyho Hollyho, Cliffa Gallupa a například Hanka Marvina, je Fender Stratocaster významnou součástí hudební historie.

Zrození

Ke vzniku nového modelu elektrické kytary Fender vedly čistě pragmatické důvody. Šéf obchodního oddělení Don Randall prý musel čelit častým pošklebkům prodejců, týkajících se jednoduchosti a vzhledu jejich dosavadního produktu – kytary Fender Telecaster. Poznámky přirovnávající Tele k pádlu, lopatě na sníh apod. zaznívaly i ze strany konkurenčních firem. Nutno podotknout, že v té době byl Telecaster již značně oblíben u některých country kytaristů (Jimmy Bryant, Bill Carrson), ale příliš rozšířený ještě nebyl. Navíc Gibson, Rickenbacker a další známé firmy zabývající se dlouhodobě výrobou kytar, kladly důraz na luxusní vzhled (perletí vykládané krky, ozdobné lemování těl i krků, tzv. binding) nebo na atraktivní materiály…

Nazrál tedy čas vymyslet něco nového, nástroj vyšší třídy. Leo Fender, jak už bylo jeho zvykem, konzultoval průběžně všechny nápady se spřátelenými kytaristy, a stejně jako u Telecastera, technická řešení podřizoval potřebě sériové výroby. V té době byl blízkým spolupracovníkem Lea Fendera kytarista a projektant Freddie Tavares. Tvar těla nového modelu vycházel z basové kytary Precision Bass, velmi převratné a úspěšné akvizice z předchozích dvou let. (Tzv. „druhý roh“ v horní polovině těla tenkrát vznikl kvůli vyvážení nástroje, aby baskytara nepadala krkem dolů.) Proporce těla „se dvěma rohy“ přizpůsobil Leo menzuře kytary, uchycení krku řešil čtyřmi šrouby jako u Telete a tvar Strata byl na světě. V této chvíli nechali Leo a Freddie nový koncept připomínkovat ostatními.

Jeden ze zásadnějších byl nápad Billa Carsona, countryového kytaristy, týkající se pohodlnosti při hraní. Údajně tento kovboj chtěl, aby nová kytara sedla na tělo jak „padnoucí countryová košile“, a tak šli k pásové brusce a srazili horní vnitřní hranu přiléhající k žebrům kytaristy a hranu pod pravou jeho rukou. Pokračovali tak dlouho, až byl Carson spokojen. Tuto novinku pojmenovala žena George Fullertona, dalšího významného Fenderova spolupracovníka a místního známého kytaristy, body-shape, tedy „tvarování těla“. Carsonovi je údajně přičítána i větší hlavice krku a tzv. tremolo, jak to viděl u kytary Paula Bigsbyho, vyrobené pro Merle Travise. (Terminologická záměna tremolo/vibrato se táhne z piety dodnes a je brána jako roztomilá odlišnost Fendera.) Carson taky prý vyžadoval větší počet snímačů než jen dva. Přesněji chtěl čtyři až pět, ale jasnozřivý Leo tenhle jeho nápad usměrnil na tři. Léta prokázala, že tři snímače jsou podstatně efektivnější než vyšší počet. I v tomto řešení prokázal Leo svou technickou intuici.

Kvůli jednoduchosti zkompletování kytary a snadnějšímu servisu pak podobně jako u Telecastera zvolil osazení snímačů i další elektroniky (potenciometry, přepínač, kondenzátory) na plastovou desku (pickguard, nebo chcete-li „slinták“), která se dá na nástroj snadno přišroubovat nebo opět z těla nástroje demontovat. Jack plate, samice pro připojení konektorem jack k zesilovači, šikmo zapuštěná do přední desky kytary (velmi originální řešení), byla dílem George Fullertona, jenž chtěl prý kytaristům usnadnit hledání „dírky“. 🙂 Mimochodem, jeho táta Fred Fullerton též pracoval v továrně Fender Musical Instruments, vyřezával těla kytar na stolní pile. Nejen on, ale i další aktéři jsou vidět v pěkném dokumentu z roku 1957.

Prohlídky továrny Fender v roce 1959

Problémem se tehdy stalo tremolo. Řešení, které původně zvolil Leo Fender, připomínalo vibrato Bigsby, otočný struník a válečkové prahy na kobylce, které zmenšovaly tření. Jenomže se ukázalo, že tenhle systém díky své malé hmotnosti sebral kytaře velkou část zvuku. Podle Billa Carsona prý najednou hrála jak bendžo. To už měl ale Leo zakoupenou výrobní linku za pět tisíc dolarů! Stroje holt musel vyhodit a spolu s Freddiem Tavaresem zasedli ke stolu a začali vymýšlet z gruntu nový systém tremola. Postupně došli až k řešení, které je skvěle využíváno dodnes (synchronized tremolo) a v květnu 1954 byla zahájena sériová výroba kytary Fender Stratocaster.